Na to že to byl den smůly tak to patří do pozitivu proč? Protože jsem blázen a jen se tomu směji.
- Tak jak to všechno začalo? Bylo, nebylo jedno krásné ráno teda spíše už dopoledne ... ne omluva táhlo na 12. a v té chvíli otevřela oči malá, věku
neznámá, po aknénovaná holka, která šíleně nerada vstává z postele dokuď se neřekne že se jde nakupovat a tohle její matička řekla a tak ihned vystartovala z postele. Co samozřejmě, ale zjistila když vstala a oblékla se? "Běž ještě se psem."Tak tedy otráveně obletovala čas na úpravy oblékla se, ale vduchu si říkala jak se dnes bude utrácet.
Vyšla poslušně ven s psíkem a vydali se na patnácti minutovou procházku, přes celou ulici. Nevyhnula se zakouřené hospodě a opravě domu kde pejsek vykonal velkou WC potřebu a ona jako pravý, poslušný pejskař jsem to po něm uklízela, ale co to ? Sáhla holou dlaní na...na ... chcete to opravdu číst... domyslíte sami. Ona hloupounká, neinteligentní si nevšimla obrovské díry ze spod sáčku a tak nechutně to vzala z boku a celou cestu zpět si brumlala jaká je koza. ( Pejsek nezůstal stranou urážkám, ale je to pes co má dělat ... doma nesmí, i když velmi rád to někdy poruší... Hajzlík )
- Tak jak to všechno začalo? Bylo, nebylo jedno krásné ráno teda spíše už dopoledne ... ne omluva táhlo na 12. a v té chvíli otevřela oči malá, věku
neznámá, po aknénovaná holka, která šíleně nerada vstává z postele dokuď se neřekne že se jde nakupovat a tohle její matička řekla a tak ihned vystartovala z postele. Co samozřejmě, ale zjistila když vstala a oblékla se? "Běž ještě se psem."Tak tedy otráveně obletovala čas na úpravy oblékla se, ale vduchu si říkala jak se dnes bude utrácet.Vyšla poslušně ven s psíkem a vydali se na patnácti minutovou procházku, přes celou ulici. Nevyhnula se zakouřené hospodě a opravě domu kde pejsek vykonal velkou WC potřebu a ona jako pravý, poslušný pejskař jsem to po něm uklízela, ale co to ? Sáhla holou dlaní na...na ... chcete to opravdu číst... domyslíte sami. Ona hloupounká, neinteligentní si nevšimla obrovské díry ze spod sáčku a tak nechutně to vzala z boku a celou cestu zpět si brumlala jaká je koza. ( Pejsek nezůstal stranou urážkám, ale je to pes co má dělat ... doma nesmí, i když velmi rád to někdy poruší... Hajzlík )
Po čekání než se její drahá pro dnešek i zlatá maminka oblékla nasedli do vyhřátého skoro udušeného auta a jeli. Cesta netrvala dlouho a už byly u obrovského nákupního střediska.
Nejdříve šli do té známé a oblíbené části budovy kde bylo oblečení, bižutérie, kino, kavárny a moje oblíbené knihkupectví. No, ale dvě pitomí ženský nenapadalo se podívat do bankomatu a vybrat drahocenné penízky ( Které po dnešku opravdu mám ráda když jen dávají ne když dělají trapasy ) a tak šli na druhý konec budovy když zjistili že nemají peníze a bankomat, který jsme potřebovali byl na druhé konci. Tak hledali aspoň na té části kde byly a našli jen poštu kde byl bankomat...dál to nebudeme rozebírat prostě si vzali pár stovek.
Šli do opravdu krásné kavárničky a šťastná dceruška si dala zdravý vymačkaný pomeranč a matinka "Kapučino".
Pak se rozdělili. Jedna šla na boty a druhá na
knihy hádejte, která byla ta hloupá a šla na knihy a ne na zlevněné hadříky? Samozřejmě že labilní dívčina, ale obchodů měla po krk po jisté události a tak se šla nadýchat "Erkojdejšn" v knihkupectví. Po hodině listování v knihách si vybrala šílenou knížečku a šla nakupovat s chytrou osobou ( S plnou taškou oblečení ) nakupovat jídlo...
Po velkém úmorném nakupování ovoce, zmrzlin a mích oblíbených černých labužnických oliv jsme se dostali ke kase. Ale co to... kreditky nejedou..nebudu popisovat celou událost trvala šíleně dlouho pro ni ztrapněnou dceru pul staletí pro její zapomínavou matinku pul sekundy kdy odešla se podívat už do blízkého bankomatu kolik tam máme. Vím ztrapnila jsem před vámi dceru jménem Já, ale hodlám si tento smolný den vybít na vás.
Tak jsme jeli domů s prázdnou tedy bez jídla... ale za to jsme měli nějaké ty věcičky stranou už koupené tak aspoň nějaká radost.
Já hladová Máti napůl mrtvá došli k restauraci s těmi zbylými dvěmi stovkami si dali jídlo a dvě kofoly.
Samozřejmě co se nestalo jídlo trvalo asi hodinu než se udělalo a to byl jen smažák a o nedoneseném příboru ani nemluvě. Po vydatném opožděném jídle jsme šli domů a já pohodlně usedla do křesla a zapnula počítač když najednou mamka přiběhla s tím že dostala poštu že má další peníze a tak kolem osmé večer valíme ještě nakoupit. Kroutím očima, kroutím, kroutím až osoba u volantu si o mě dělala starosti no, ale tak jsme nakoupila a spokojeně jsme odtam odjeli. Už se nic nestalo tedy večer ještě nekončí tak ať to nezakřiknu, ale tak bylo to celkem hm... k čemu to přiřadit třeba ééé... no nemůžu říct že to byl nudný den, ale tedy ty čísla se nějak přehodili.
Nejdříve šli do té známé a oblíbené části budovy kde bylo oblečení, bižutérie, kino, kavárny a moje oblíbené knihkupectví. No, ale dvě pitomí ženský nenapadalo se podívat do bankomatu a vybrat drahocenné penízky ( Které po dnešku opravdu mám ráda když jen dávají ne když dělají trapasy ) a tak šli na druhý konec budovy když zjistili že nemají peníze a bankomat, který jsme potřebovali byl na druhé konci. Tak hledali aspoň na té části kde byly a našli jen poštu kde byl bankomat...dál to nebudeme rozebírat prostě si vzali pár stovek.
Šli do opravdu krásné kavárničky a šťastná dceruška si dala zdravý vymačkaný pomeranč a matinka "Kapučino".
Pak se rozdělili. Jedna šla na boty a druhá na
knihy hádejte, která byla ta hloupá a šla na knihy a ne na zlevněné hadříky? Samozřejmě že labilní dívčina, ale obchodů měla po krk po jisté události a tak se šla nadýchat "Erkojdejšn" v knihkupectví. Po hodině listování v knihách si vybrala šílenou knížečku a šla nakupovat s chytrou osobou ( S plnou taškou oblečení ) nakupovat jídlo...Po velkém úmorném nakupování ovoce, zmrzlin a mích oblíbených černých labužnických oliv jsme se dostali ke kase. Ale co to... kreditky nejedou..nebudu popisovat celou událost trvala šíleně dlouho pro ni ztrapněnou dceru pul staletí pro její zapomínavou matinku pul sekundy kdy odešla se podívat už do blízkého bankomatu kolik tam máme. Vím ztrapnila jsem před vámi dceru jménem Já, ale hodlám si tento smolný den vybít na vás.
Tak jsme jeli domů s prázdnou tedy bez jídla... ale za to jsme měli nějaké ty věcičky stranou už koupené tak aspoň nějaká radost.
Já hladová Máti napůl mrtvá došli k restauraci s těmi zbylými dvěmi stovkami si dali jídlo a dvě kofoly.
Samozřejmě co se nestalo jídlo trvalo asi hodinu než se udělalo a to byl jen smažák a o nedoneseném příboru ani nemluvě. Po vydatném opožděném jídle jsme šli domů a já pohodlně usedla do křesla a zapnula počítač když najednou mamka přiběhla s tím že dostala poštu že má další peníze a tak kolem osmé večer valíme ještě nakoupit. Kroutím očima, kroutím, kroutím až osoba u volantu si o mě dělala starosti no, ale tak jsme nakoupila a spokojeně jsme odtam odjeli. Už se nic nestalo tedy večer ještě nekončí tak ať to nezakřiknu, ale tak bylo to celkem hm... k čemu to přiřadit třeba ééé... no nemůžu říct že to byl nudný den, ale tedy ty čísla se nějak přehodili.
:D promiň že se směju,ale sem strašně škodolibá...každopádně bych to zažít nechtěla..:D No ale ta věc s těma prachama se nám stala taky. To sme šli s máti nakupit,že jo-takovej ten velekj nákup atd.,a u kasy,když ta pani řekla něco přes 600,tak matka zjistila že si peněženku zapomněla doma...