Povídka věnovaná Vodičce a proč? Hm... třeba že mi jednu krásnou hodinu řekla. Napiš mi román x) Na to jí kašlu, román tedy ne, ty mi nikdy nešli.•Tuto povídku jsem se snažila psát v trochu jiném stylu než jsem zvyklá, ale jak to tak po sobě čtu vůbec se nezměnil.
•Dále rozhodla jsem se že názvy kapitol budou jednoslovné ( Teda pokud to půjde ) a ve Španělštině.
•Miluji horory nebo ty střílečky a ty jejich nadávky nebo urážky. Vždy se u nich válím smíchy, chtěla jsem i tohle tak udělat, ale jak jsem zjistila tyhle věci mi prostě nejdou a tak se smiřte s klasickou mluvou včetně skvělý uvozovek, který miluji.
•Kapitoly nečekejte nějak často, dávám do toho svůj volný čas, který mám velmi málo, ale tak proč tohle říkám x) taky se divým, ale to kdyby náhodou.
•Povídka není pořádně, pravopisně opravená natož aby byla interpunkce ( Ta mi vždy dělala problém... pche ) tak se omlouvám.
Cesta do práce vedla přes starý, ale nově zrenovovaný můstek u, kterého se velmi rád zastavoval a lehce se nakláněl nad klidnou říčkou. I dnes si neodpustil pohled na nečinnou řeku přes vratké zábradlí
za, které starosta nehodlal zaplatit. Hleděl na blýskající se hladinu a představoval si tu volnost a bezstarostnost, kterou voda měla.
Vítr začal přibírat na své síle až už ani nešlo rozeznat jestli hučí listy stromů nebo motorka, která se nebezpečně přibližovala k oběti.
Gabriel usoudil že můstek je v tomto větru nestabilní a tak s velkou opatrností otočil když tu na něj najela zářící, červená motorka a schodila vyděšeného Gabriela z můstku. Muž se pod přilbou slabě usmál, nastartoval hlučně motorku a odjel pryč.
Tělo Gabriela leželo na ostrých kamenech kde ho přikrýval studený proud vody a čekal na svůj rozsudek. Červený pramínek krve, ale nehodlal čekat a prorážel si cestu kamením až se rozplynul v dály.
V jeho mysli ubíhal život tam i zpět. Cítil bolest, která se ho držela, štěstí, jenž si od něho drželo odstup a lásku, kterou potkal jen jednou.
"Chci to ještě zažít." Promluvil tiše,ale dost na to aby ho slyšeli ti, kteří měli. Podívali se po sobě každý s jiným výrazem, který říkal co si o tom myslí. Své myšlenky vypustily ústy ven z nichž vyšel bílý prach stoupajíc nad Gabriela. Gestem ruky mu povolili si vyslechnout rozhodnutí a Gabriel jen přikývl a už se natahoval pro obláček odpovědi.
si slova prachu. Dostávášdruhou naději s tím, že až dokážeš to oč jsi žádal odejdeš bez námitek s námi.Ozval se hlas vzpomínky v jeho hlavě, ale to oč žádal si nepamatoval. První myšlenky mu padly na pomstu a tu taky hodlal vykonat.
Vstal a šel se převléct když tu ucítil vůni prášku na praní z košile? Podíval se tázavě na své čisté rukávy, ale po chvilce pokrčil rameny s tím že to je jejich další vymoženost.
Zavřel dřevěné dveře a nasál studený, jarní vzduch.
Ne neví. Zachichotal se hlásek v nekonečnu.
Proč se tomu směješ? Rozčílil se hlas na druhé straně a nechápavě zakroutil hlavou.
Tady v té temnotě je nuda a asi nadále bude, tak se s tím snažím něco udělat. Měl by jsi mi poděkovat. Obhájila se dívka a spiklenecky mrkla i když věděla že to je zbytečné.
Máš pravdu. Usmál se.
Hej NF to je paráda!
Něco takovýho sem ani nečekala, je to už tak dávno co jsem se za tebou otočila v nepohodlné lavici a jak mě naše češtinářka sprdla ...
Tolik nostalgie... :')
DĚKUJI!!! :-)) :-*
@}->--l ( btw - to má být kytka ju?:-D )